A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Španělsko - Cestopisy

Čtrnáctý den ve Španělsku _ Fuengirola a odjezd dom _ pátek 28. 9. 2012

Odjíždíme dom, o den dřív. To nejen kvůli času, ale i kvůlivá počasí, které už nás ........ Třeba někdy příště, apokalyptická cesta ze Španělska? - byl jsem rád, když jsem fotky z netu viděl až po návratu. Cestopis doplňuje stejnojmenné fotoalbum.

**14. DEN VE ŠPANĚLSKU – PÁTEK FUENGIROLA + OPOUŠTĚNÍ HOTELU A CESTA DOM**

Po zvážení všech pro a proti se rozhodujeme, že opustíme hotel v pátek navečer. Po spočítání času potřebného na cestu je to tak vhodné a nebude žádná křeč po cestě. Tak dobrá.
Ráno vstáváme vcelku pozdě, až skoro o půl desáté, dosnídáme a jedeme do Fuengiroly, tedy skutečně do městečka, kde měl být hotel, který leží vlastně v Calahondě. Opět – ščí. Už je to nudné, furt stejné počasí. Zkusím zadat do navigace centrum a pak už jedu poslepu. Jedeme po hlavní třídě a snažíme se zaparkovat. V jednom místě to neotočím, druhý parking byl asi hotelový. Tak když to jde, odbočuji doprava a parkuji v přístavu. Je to jednodušší a do přístavu vždycky trefíme. Zdena viděla někde tržnici kterou jdeme hledat. Nenacházíme, ale nacházíme jiný krámek, kde Zdena i s Laděm kupují takové správné ptákoviny pro děcka – hlučící válečky, my nakupujeme taky nějaké suvenýry. Pak jdeme kousek do parku odlovit kešku, což se nedaří, vzdávám to a jdeme raději odlovit něco k jídlu. Objevíme vcelku sympatickou hospůdku, kde mají meníčka za 6,50 €, a tak tam zasedneme. S číšnicí se horko těžko domlouváme, ale pak se to nějak povede. Alespoň si to myslíme. Když nám donesou první jídlo, necháme to Květě a Zdeně, my budeme mít něco podobného. Ale jak nám donesou něco mezi ajntopfem, haší a šlejškama – přestáváme mít na jídlo chuť. Nakonec to však není špatné, ale menu bylo jen za 3,25 € - tedy za poloviční cenu. Jenomže tím to tak nějak končí. Mám hlad, a tak se furt dívám na tabuli za sebou, kde jsou namalovaný šneci, a to za pouhých 1,60 €. Přes jídelní lístek zjišťujeme, že se skutečně jedná o šneky, a tak co, objednám si je. Když to za pár minut donesli ……………………… ne, nebudu to dále komentovat, foto je jasným dokladem toho, co to bylo.

**FUENGIROLA**

Tuto původně rybářskou vesničku, nacházející se asi 30 km západně od Málagy, založili Féničané, ačkoli se vědci domnívají, že jde o iberské sídlo. Féničané dali městu jméno Suel, které přetrvalo až do arabské nadvlády, kdy se přejmenovalo na Sohail. Dnes zde můžeme vidět i hrádek stejného jména, které je sídlem důležitých kulturních událostí jako je místní Festival Ciudad de Fuengirola. Římské období zde zanechalo stopy dodnes. Svědčí o tom římské lázně Torreblanca. Dále můžeme vidět vizigótskou nekropoli. Za návštěvu také stojí Otevřené muzeum. Jde o netypické muzeum pod širým nebem, kde umělci a malíři vystavují svá díla ve fasádách různých domů. Na rozdíl od Benalmádeny a Torremolinos se jedná o klidnější místo, ačkoliv i zde existuje velké množství barů a restaurací. Ty najdete určitě na Plaza de la Constitución, hlavním náměstí města. Zahrát si samozřejmě můžete i golf. Nejznámějšími golfovými hřišťmi v oblasti jsou Los Olivos a Los Lagos. Fuengirola je místo plné zeleně. Nachází se zde množství borových lesů. Na Avenidě Camilo José Cela můžete navštívit jednu z nejlepších zoologických zahrad na světě. Po nejnavštěvovanějších místech ve Fuengirole vás během 30 minut proveze i turistický minivláček. Zaveze vás na Paseo Marítimo, Plaza de Toros, k Domu kultury, Los Boliches, k pouťovému areálu, k římským lázním a zpět na Paseo Marítimo. Asi nejvýznamnější ferii zažijete ve Fuengirole při oslavách Virgen del Rosario Coronada, patronky města. Kromě ní se neméně důležitým účastníkem ferie stal kůň a s ním související tématika. Oslavy probíhají druhý týden v říjnu. Ve Fuengirola objevíte 8 kilometrů krásných písčitých pláží, často oceněných evropskou modrou vlajkou čistoty.

Najednou zjišťujeme, že doba je již pokročilá, a že musíme nazpět balit. Přijedeme do hotelu, a já rozděluji práci. My s Květou si budeme chystat jídlo na cestu, Zdena s Laděm balit a pak se vystřídáme. Jde o to, ať se v kuchyni nemotáme všici. Potom nakládáme Zdeniny a Laďovi věci do kufru auta, připevňujeme rakev, kterou taky naložíme naopak našimi věcmi, uvádíme apartmán do původního stavu a asi o půl sedmé najíždíme k recepci. Zůstáváme v autě, Květa jde vyřídit vrácení klíčů, ovladače a kauce a ………….
Za pár minut doklape, recepce je zamachlovaná, baba nikde, klíče a vrácení peněz je krén – no začíná to pěkně – tedy končí. A že mám jít volat na to číslo uvedené na recepci. Až pozdě mi došlo, že mohla volat ze svého mobilu. Vytočím tedy recepční a už to jede. Květa jí vysvětluje, že jsme na recepci a že odjíždíme, recepční se nám snaží vsugerovat, že odjíždíme až v sobotu ráno. Tak to tedy ne. Po 10 minutách dohadování to někdo položí a že prý mám zavolat paní K…..é, ať to řeší ona. Mezitím nám volá recepční zpět. Květa to vzít nechce, ale nakonec se podvolí a bere to. Recepční nám vysvětluje, že máme jít na bar do přilehlé restaurace, a tam že to s náma vyřídí. Konečně. Předáváme klíče a ovladač, barmanka má stále telefon na uchu, pak nám vrací i 30 € kauci, ale těch 25 € jaksi ne. Pak nám vysvětlí, že je to platba za elektřinu a ta je nevratná. Jako to žas máme platit, když to je v ceně. Nic, dořešíme doma. Konečně v 18:45 hodin odjíždíme z Fuerginoly a netušíme, že to není poslední problém na zpáteční cestě.

Nebudu popisovat po cestě kdy, v kolik a na jak dlouho jsme zastavovali, ale celkový průběh cesty. Jede se parádně, žádný velký provoz a když přijíždíme někam za Malagu, je vidět kouzelný západ slunce. Snažím se tedy zastavit, aby to mohla Květa vyfotit. Udělá pár fotek a pokračujeme v jízdě. Když jsme přijeli nad Granadu, lituji, že tu není žádné parkoviště s výhledem. Pohled na osvětlenou Granadu v noci je nezapomenutelný. Zrovna tak, jako blesky na obzoru nad Sierra de Huétor, jsou rudé, což jsme ještě nikdy neviděli. Občas do toho blýskne ten normální, ale těch rudých je většina a temné dunění, jako by byla válka. Ujedeme asi 20 kilometrů. když tu asi na 100 metrech snížení rychlosti ze 120 na 40. Vážení policajti, srandičky si můžete dělat jinde, tak jen vyhodím kvalt a nechávám auto dojet. Jenomže to žádná sranda nebyla a já jentaktak dobržďuji. Líné policajt sedí na svodidlech u sjezdu, takovým tím sotva svítícím obuškem nám líně ukazuje, že máme sjet z dálnice. Což tedy konám, nevím sice proč, ale zařazuji se za dva kamiony u kruhového objezdu. Pět, deset, třicet minut – konečně se to rozjíždí. Zatím celou tu dobu všude projížděli modré, oranžové a červené majáky. Kruci, co se to děje? Nikdo nic neví a i kdyby, stejně bychom nerozuměli. Tak jedeme někam a nevíme kam. Zdena akorát vidí nějakou ceduli Puerto de la Mora v Sierra de Huétor. Blíží se půlnoc a my stále nic nevíme. Květa říká, že nemám jezdit za těma náklaďákama, že stejně jedou jen někam do dvora, čemuž odporuji s tím, že jely po dálnici a že se na ní musí vrátit. Pak mi ale dochází, že vlastně ty náklaďáky už tam stály. Tak nejprve jeden náklaďák zajede do dvora, pak někam odbočí i ten druhý. Navigace mě stále vrací zpět, a proto se rozhodnu, že na kruháči pojedu dál, aby se někdo z té zadní kolony dostal přede mně. Přece jenom jsou místní. Furt nic, silnice zabahněné, auta zaparkovaná o stožáry v polích. Teď teče voda přes silnici, ale to ještě jde, později jsou až pět metrů hluboké lochny podél silnice, utrhané silnice, stržený asfalt. Pak se před náma objeví policejní auto, a je to relativně v pohodě - jedeme za nima ještě asi dalších 20 kilometrů. Všude spousta vody a bahna, někde jsou až pětimetrové hromady odhrnutého a odklizeného bahna. Španělská auta se mi vzdalují a já musím přidat, abych někde nezkésl. Tu se objeví laguna asi 100 – 150 metrů dlouhá, cca 30 – 40 cm hluboká a auta se vzdalují. Proud vody v laguně je silný, tak tedy raději zapínám of road a přidávám. Do pr…., co je pod náma? Je tam silnice? Neutrhne se někde něco? Hrůza, Sodoma, Gomora. Asi po 45 km hrůzy se konečně dostáváme na silnici a najíždíme na dálnici. (Zhruba za 20 hodin se na parkovišti ve Francii dozvíme o co šlo). V životě jsme nic podobného nezažili a doufám, že nikdy nezažijeme. Dvě hodiny strachu a hrůzy.

Zpráva z tisku – tedy z netu: Ve španělské provincii Valencie odstraňují následky řádění tornáda. Smršť se přehnala přes několik obcí. V Gandii tornádo zničilo místní jarmark: smetlo všechny pavilony a povalilo obrovské ruské kolo. 35 lidí bylo zraněno. Desítky zraněných hlásí východošpanělská Valencie, kam se vydatné deště přesunuly. Velvyslanectví ČR v Madridu na dotaz uvedlo, že nemá informace o tom, že by mezi postiženými byli i Češi. V pátek v noci bylo ze svých domovů v Andalusii evakuováno asi 600 lidí. Jen v Málaze podle mluvčího místních záchranářů pracovalo na nápravě škod asi 800 lidí. Jednou z nejvíce zasažených lokalit je podle AFP obec Alpandeire severozápadně od Marbelly. V pátek tam za 12 hodin spadlo 245litrů srážek na metr čtvereční. Obrovské průtrže mračen překvapily obyvatele Malagy, Almeríe i Granady.
Na jihu země bojují se záplavami. Řeky se vylévají z břehů, hráze praskají a proudy vody a bláta míří na ulice a náměstí měst. Ničí při tom silnice a mosty. V řadě regionů země byly zaznamenány sesuvy a do některých měst je možné dostat se pouze vrtulníkem. Živel převracel auta, poškodil silniční most a v ulicích po sobě nechal nánosy bahna. Pět obětí je hlášeno z andaluských pobřežních regionů Málaga a Almería, což jsou známé turistické destinace. Jednou z prvních obětí je starší žena, jejíž dům severně od letoviska Marbella zaplavila velká voda. V Murcii v pátek zahynuli tři dospělí a devítiletá dívka, v sobotu zde našli těla dalších dvou lidí

Najedeme na dálnici a valíme směr Barcelona, když tu Zdena povídá, jestli vidíme tu hrůzu vpravo dálnice. Periferně a dopředu se snažím dívat, a to co vidím v odlesku světel je skutečně hrozné. Podél dálnice byly sady, čeho to nevím, ale vím, že koruny stromů začínaly asi v metru a půl. V odlesku světel vidíme, že koruny stromů začínají těsně nad souvislou hladinou vody. Tak teda to je síla. Postupně to všechno odeznívá, Apokalypsa se sune směr pobřeží a my se jí snad vyhneme, musela nás minout před pár hodinama, ale až později mě napadne, že se to dalo natáčet na kameru, ale v tu chvílu na to nikdo neměl náladu. Brrrrrrrrr

Někde za svítání před Barcelonou se zastavujeme na jednom parkovišti s Autogrilem (tady se to jmenuje jinak), kde najedu pod stříšku a jdeme se najest. Něco teplého do žaludku, dalšího něco by mohlo být v Lloretu, tam bych si mohl i zdřímnout. Jídlo se dalo a tak se vracíme zpět k autu. Hrozím se té zaparkované bahnité koule - auto je zabahněno až po okénka, a jak procházíme pod stříškama a dívám se na auto, zhrozím se podruhé. Stačilo popojet o půl metru a bylo by to v gébišu. Stříšky byla na středu vysoké jen dva metry, čehož jsem si při najíždění nevšiml. No nic, valíme dál a přemýšlím, kdo že to auto umyje. To ještě netuším, že se umyje samo.
Najíždíme do Barcelony a začíná drobně pršet, už to tu dlouho nebylo. Jenomže je to stále houšť a houšť, stěrače jedou naplno na nejvyšší rychlost a nestíhají, jedu na oboje mlhovky a maximálně do devadesáti. Na dálnici se občas tvoří jezera vody, jak voda nestačí odtékat z vozovky. Viditelnost, která je do 100 metrů občas prozáří blesk. No tak to je fajn. Myslíme si, že to pomine, ale prd. Někde ve Francii pozdě odpoledne se zastavujeme na parkovišti s tím, že si dáme něco na obědovečeři. Než jsme doběhli od auta do motorestu ARCHE, byl jsem opět pomalu durch. Jdu se podívat co kde mají a nakonec si vybírá Květa kuře a zeleninu, ostatní dušenou teplou šunku s různýma přílohama. Není to špatné, ale ty francouzské ceny, za 520 korun bych se doma královsky najedl .
Trvají problémy s některýma mýtama. Protože je v dešti blbě vidět, někdy najíždíme na špatnou bránu. Pak se ale stane, že najedu na mýtnou bránu a lístek nikde. Mačkám tlačítko a nic. Asi jsme blbě, a tak zapínám varovné blinkry a couvám. Nějaké blbec se mi lepí na nárazníky a odmítá uhnout, já rozhazuju rukama. Nakonec couvne a já najíždím k vedlejší bráně. Opět nic. Sakra co se děje, zapínám nouzové tlačítko a z amplionu zní francouzština, nic jiného. Až Laďa najednou ukazuje, jestli prý to není můj lístek, nahoře nad autem. No jasně, brána nás blbě vyhodnotila a vyhodila mi lístek nahoru, a já za deště musím z auta pro lístek. No jo, Francouzi. Pokračujeme dál a konečně přestává pršet. To jsme ale v tom šíleným dešti ujeli asi 400 km, hrozné. Ve Francii začíná první problém s navigací – resp. se směrama. Ptám se, jestli jsme při cestě dolů jeli na Genevu. Ostatní že ne, že musíme na Lyon. Tak jak vidím ceduli na Lyon, použiji odbočku a bohužel vyjíždím z dálnice. Co se dá dělat, třeba je to tu tak oddělené. Cedule na Lyon ukazují na dálnici, my ale jedeme po jakési okresce, a tak se vracím zase zpátky. Pořád se to osádce nezdá a že musím na Marseille. To se zase nelíbí tento směr mně. Dohadujeme se a já zastavím na pumpě a začínám studovat mapu. Jasně že se vracíme, musíme jinam. A tak se rozhoduji, že čert vem všechny směry a povalíme na Genevu, a buď nás to navede přes Švýcarsko, nebo se trefíme. Vypadá to, že se nám daří, navigaci pak přestanu poslouchat, protože nás skutečně vede na Švýcary, ale směr je pořád shodný. Buď zaplatíme švýcarskou nebo francouzskou dálnici, ono to vyjde na stejnou. Jenomže se naskytuje další problém. Naftu mám na 190 km. Což by tak nevadilo, ale noční tankování ve Francii se mi nechce, tak hledáme pumpu. Dlouho pořád nic, až objevíme směrovku se stojanem. Vypadá to ale, že nás to žene ven z dálnice, kde je ta pumpa? Najednou ji objevíme. Dva stojany, které vypadají jako ty stojany v JZD, a stejně jsou zapanákovaný – zamachlováno. Tak co s tím, z dálnice vyjíždět nechcu, ale mezi zábranama mezi pruhama je mezera, ale se zákazem vjezdu. Přesto to přes zákaz otáčím a mažu zpátky. Po několika desítkách kilometrů narážíme na pumpu, kde konečně natankujeme. Problém nastává, když jdu platit. Dívám se na číslo stojanu, kde je 11, a zaboha si nemůžu vzpomenout, jak se to řekne anglicky. Německy jo, to vím, ale anglicky. Naštěstí jde Květa proti z toalety a je po problému. I když – proč jsem to nemohl nebo nechtěl říct německy, to teda nevím. Pokračujeme dál a ještě v noci stavíme na francouzském území na parkovišti. Oraz a nezbytnou cigaretku a pivečko. Bavím se tam s jedním moravským tirákem, který nám říkal, že tu Apokalypsu viděl ve zprávách, a že to sebralo dálniční most. A já původně myslel, že dálnice je jen zavalená bahnem, když jsme si domysleli o co asi šlo.
Cesta přes Německo pokračuje velice dobře, jedeme směr Norimberk a Stuttgart, až do chvíle, kdy nás navigace někde u Freiburgu vyhodila z dálnice a vedla nás přes jakési hory. Mlha s viditelností do 50 metrů, samá zatáčka, no humus. A to jsme jeli něco okolo 50 kilometrů. Nevím co se stalo v mozku přístroje, ale třeba ta baba na družici, co nás má hlídat a navigovat zaspala. Když jsme najeli na zpátky na dálnici, už to šlo. Různě odpočíváme a nakonec zastavujeme na Schellce v Německu na Hohenlohe Süd, že natankuji a podíváme se na něco na snídani a rovnou se vyvenčíme. Zdena spěchá na záchod, ale vrací se s tím, že se tam platí. Hledáme drobné a když už je po natankování, jdeme taky. Dvě ohromný bedny na platbu, pod nimi otáčecí turnikety a za nimi záchody. To co vidím přes otevřené dveře na dámském záchodě, to je humus. Použité papírové ručníky na hromadě pomalu pod zrcadlo, no děs. Protáhneme se s Květou přes jeden turniket, protože za něco takového a při použití benzinky odmítám platit. Na pánských je relativně čisto, ale nefungují dávkovače mýdla, sušiče – to je ta pověstná německá preciznost? No tak dobře, jdeme do přilehlého bufetu se najest. Čekáme hezky dlouho, než nás upovídaná německá obsluha jde konečně obsloužit. Bereme si opečené klobásy, Laďa se Zdenou ohřáté. No nic moc, ale na zaplašení hladu za 7,98 € to stačí (zlaté české bufety). Pak už s několika přestávkami dojíždíme do Brna. Vysazujeme Zdenu a Laďu a vykládáme jejich věci. Ty jsme naskládali jen do kufru a do auta. V rakvi máme věci my. Loučíme se a pokračujeme domů, kde nás čeká oběd (snad) a Lukáš. Přistáváme před domem v neděli ve 12:30 hodin po 3.067 kilometrech, kdy cesta trvala celkem 39 hodin a 49 minut. Vlastní jízda byla 31,14 hodin a 8:35 hodin jsme odpočívali. Minimální přestávka byla asi 30 minut, maximální asi 1:30 hodin. No a jak to dopadlo celkem s dopravou?
Tak celkem jsme za dovolenou ujeli 7.816 kilometrů, z toho při cestě tam, přesunu z Katalánska do Andalusie a zpět na Moravu jsme ujeli 6.045 km, po výletech jsme najezdili celkem 1.762 kilometrů. Spotřebovali jsme celkem 567,37 litrů nafty, z čehož vyplývá průměrná spotřeba 7,25 litrů na 100 km. Za naftu jsme zaplatili celkem 678,16 €, což je asi 17.213,00 korun. Na mýtech jsme zaplatili celkem 307,21 € (7.804,10 Kč) a na parkovném jsme poplatili 64,85 € (1.656,51 Kč). Celkem za dopravu jsme tedy vydali 1.052,22 €, což činí 26.673,33 Kč. Kilometr dovolené nás přišel na 3,42 Kč.

Z celé cestovky Horizont Travel jsme byli tak nějak rozčarováni. Od těch Pražáků jsme se dozvěděli, že oni jsou ve Fuengirole přes RCI, což je systém Time Share, který svým způsobem provozuje i CK Horizont Travel. A to opravdu svým způsobem. Protože Pražáci nám vykládali, jak se k tomu dostali oni. Že to mají na deset let! nikoli doživotně, že dovolená na zkoušku – týden ve Švajcu – byla skutečně zadarmo, že je tam na hotelu vítali se šampaňským v ruce a všechno v poho. Samozřejmě, že dopláceli něco za výměnu apartmánu za údržbu, ale to co provozuje CK Horizont Travel je prý neslučitelné se zásadami RCI. A že jsou maximálně spokojeni. My platili pomalu za každý prd. K prvnímu hotelu jsme dostali velice přesné údaje a souřadnice, GPS nás spolehlivě navedla až před recepci. Relativně v pohodě, až na to, že jsme měli pokoje do dvora a ráno navážení zboží apod. bylo velice nepříjemné. Nikde jsme ale neměli napsáno a garantováno, že to může být jinak. Ale byl tam výtah značky OTIS. Nikde jsme taky nenašli, kolik stojí klasická dovolená autobusem do tohoto hotelu, protože pochybuji, že celý autobus tam byl jako dovolená na zkoušku.
Druhý hotel byl už problém. Adresu nedokázaly najít žádné mapové systémy na internetu, hotel na mapě taky ne. Tak jsem hledal nějak a protože nebyly nikde konkrétnější údaje a obrázky, dalo se jen odhadovat, které místo na Google Earth to je. Netrefil jsem se asi o 300 metrů. Proč máme pozdější příjezd než ve 20:00 hodin hlásit recepci nám nikdo nevysvětlil, pochopili jsme až při odjezdu. V letácích i ubytovacím poukazu CK Horizont Travel bylo, že spotřebovaná energie je v ceně, NEBYLA. Tedy údaj z CK zavádějící. To že se v apartmánu mohou nacházet šváby, to nás taky nikdo nevaroval, ani to, že mořská hotelová pláž, která je asi minutu od hotelu je hnusná, že tam chodí venčit psy, že je hnusný kamenitý přístup do vody, že se tam mohou vyskytnout ježci. Byl uváděn zákaz psů, ale na apartmánu pod námi psa měli, a viděli jsme i v komplexu chodit lidi se psama, na pláži se běžně psi venčili. Tak kde je pravda. Informace o hotelu byly sice na pokoji, ale pouze ve španělštině, takže na dvě věci. Při odjezdu na recepci nikdo. Pouze v okně polepeném různýma papírama s informacemi byl čitelný a viditelný papír na kterém byly namalovány klíče a telefonní číslo. To že recepce je otevřena od – do, jsme objevili až po prohlížení celé té nepřehledné a chaotické změti papírů a informačních letáků. Nakonec se to nějak vyřešilo na místě. Při reklamaci telefonem mi bylo pracovnicí reklamačního oddělení sděleno, že si máme vyžádat doklad o platbě, protože prý se to stává, že to některý hotel naúčtuje, oni to pak klientům proplatí. Jak naúčtuje, my měli papíry a poukaz na konkrétní hotel, ne na nějaký. A nikde o tom nebyla ani zmínka. Při dotazu na mejla mi tatáž pracovnice řekla, že si ho mám najít na internetu, že oni ho nemají. No tak to už je vrchol. V cestovce nemají e-mail na hotel který nabízí? Nakonec jsme dali dohromady mejl, požádal jsem kolegyni o přeložení do španělštiny a odeslali. Asi do 3 hodin po odeslání došel mejl z Algaidy, kdy jsme z překladače pochopili, že je to dfc. v gébišu. Tak jsem přeposlal celou korespondenci paní K……é, která nás pak kontaktovala a CK Horizont Travel nám milostivě vrátila 20 €! My ale platili 25 € za elektřinu. Takže za žádné služby cestovky nás tato CK obrala ještě o dalších 5 €. Jediné poučení které z toho vyplynulo, že CK Horizont Travel již NIKDY VÍCE. Pokud někdy náhodou RCI, tak soukromě, nikoliv s touto cestovkou.

Materiály, ze kterých jsme čerpali, byly především průvodce Španělsko (IKAR), ORBION, informace z NETu, které se nám podařilo vypátrat, útržkovitě z nabídek cestovních kanceláří, různé letáky a brožury získané na místě (většinou jsme museli překládat). A samozřejmě i z vykládání táty a kolegů z práce. Fotografie z 99% jsou vlastní, pouze pár je „zapůjčených z netu (některá jídla a destinace, které jsme nenavštívili), zpravodajství z povodní a něco je naskenováno.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
14.05.2017 14:40 46.39.161.***
dotaz 

Dobrý den, mohla bych se zeptat, jestli není v Alhambře lepší si zaplatit jen zahrady, abych se vyhnula stát 2 fronty?
Dotaz z Brna

Zpět na všechny diskuze