A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Španělsko - Cestopisy

Šestý den ve Španělsku _ Barcelona _ čtvrtek 20. 9. 2012

Vyrážíme do Barcelony. Kouzelné město, kde je skloubena historie s moderním uměním. Jeden den je ale málo, potřebovali bychom dní více. Proto si pátek ponecháme na aquárium, kde jsme nemile překvapeni. O tom však až v dalším cetopisu. Cestopis doplňuje stejnojmenné fotoalbum.

**6. DEN VE ŠPANĚLSKU - ČTVRTEK _ BARCELONA**

Costa Encantada - Barcelona parking 72 km 100 minut
Σ cca za celý den 155 km Mýto 9,22 € Parkovné 24,00 €

Představa, že budeme v sedm ráno už na cestě se jaksi nesplnila, ale vyrážíme alespoň v 7:20, což není až tak strašné. Vypadá to, že by mohlo být trochu hezky. GPS naviguje vcelku bez problémů, ale nezbytná kolona nás zastihne hned zkraje Barcelony. Když tak projíždíme jedním z tunelů, navigace se odmlčí a po výjezdu zjišťuji, že jedu kamsi jinam. Mám nastaveno parkoviště u Aquária, které vidíme po levé straně, a tak se snažím najet na nejbližší parkoviště. Vidím ukazatel na podzemní parkoviště, vyhazuji blinkr a najíždím. Vcelku mě nezajímá cena za parking, ale po zaparkování blízko východu (a vjezdu) se díváme, kolikže to budeme platit. Cena 0,06 € za minutu, maximálně 24 €. Jenomže nějak nám to nedocvaklo a já jen tak od oka počítám, že by nás to mohlo stát maximálně 6 €. Chybička se vloudila. Vyjdeme na náměstí a hledáme turistické autobusy. Hned, asi 250 metrů od našeho parkoviště je zastávka, tak se snažíme něco vystudovat, ale už nám zastavuje modrý autobus. Dáváme mu na vědomí, že ne a přesouváme se k zastávce červeného autobusu. Alespoň se tak domníváme.
Když vidíme náš červený autobus, vlezeme dovnitř a v 9:33 hodin kupujeme jízdenky. K nim dostáváme nějaké mapky, slevovou knížku a sluchátka. Vzhledem k tomu, že jsme na začátku, je volná horní paluba, a tak zaujímáme místa a vyrážíme na okružní cestu Barcelonou. Zasunujeme sluchátka a nastavujeme alespoň ruštinu. Jenomže mě to nějak nefunguje, a tak si přesedáváme jinam. Zjišťujeme ale, že nějak nesouhlasí červená linka s názvy zastávek. Naštěstí včas zjistíme, že sice jedeme červenou linkou, ale po zelené trase.

Pokud to jde, fotíme a natáčíme, až dojedeme k maxi vibrátoru. Tedy kousek od něho, vyfotit pořádně nejde, a tak uvidíme, jestli se to podaří z jiného úhlu. První naše zastávka je u Sagrada Familia. Vystupujeme z autobusu a přes park plný papoušků se přesunujeme ke chrámu. Jenomže už jsme nějaký čas na cestě a potřebujeme se taky vyvenčit. Tak jdeme do Mc Donalda využít jeho toaletních služeb.

Potom se pomalu přesuneme do fronty na vstupné. Fronta je úctyhodná a čekáme v ní asi 20 minut, těsně před vstupem nás ostraha projíždí detektorem a oba s Laďou musíme otevírat své batůžky, jestli v nich nemáme něco závadného. Konečně u pokladny a v 11:02 hodin kupujeme vstupenky. Ale vstup na věž máme až mezi 12:40 – 12:50. Co tam budeme ty necelé dvě hodiny dělat? Zatím si prohlédneme kostel a okolí, je to úctyhodná a zajímavá stavba. Snažíme se zabít čas, a tak chodíme dokola, pak si sedneme venku na schody a dlabeme tyčinky. Jenomže nás nachytá policajtka a upozorní nás, že jídlo tedy ne, a to ani venku na schodech. Kouřit nic, jest nic, pít nic a …. taky nic, jen čekat a čekat. Mezitím jsme si alespoň zjistili, kterým výtahem jedeme a šli si stoupnout do fronty. Laďa se Zdenou měli vstupenky o deset minut dříve, a ani nám nezamávali a odjeli do nebes, že na nás počkají. Tak jsme stáli dál, když tam přišli jacísi Rusové, zjistili, že mají stejný čas a už se hrnuli dopředu. Tak jsme se namíchli a šup před ně. O nic sice nešlo, ale když už člověk čeká jako trubka, tak ho nějací Rusi předbíhat nebudou. Konečně za páskou a konečně u výtahu. Výtah jel jen pár vteřin a už jsme byli nahoře. Vystupujeme a jdeme po pár schodech ještě nahoru. Schody jsou jednosměrné, ale jacísi návštěvníci na to hážó kokino a snaží se prodrat dolů. Potkáváme se s Laďou a Zdenou a domlouváme se jak dál. Zdena že pojede výtahem, my pěkně dokolečka dokola po schodech dolů. Určitě je to zajímavá cesta, a nejlepší je ten nejspodnější úsek, kde si člověk málem šlape sám na sebe, jak je ten poloměr malinké. Prohlídka Sagrady je u konce a my jdeme na náš červený autobus jedoucí po zelené lince na druhou stranu parku. Ha zrada, fronta jak na červené tak i na modré autobus. Zase čekačka. Modrých ale jede víc, je to asi v poměru 4 modré na jeden červený. Ale i tak se dočkáme a konečně přijíždí ten náš. Nahoru se nedostaneme, a tak sedíme v dolním patře. Stejně druhou zastávku, na Parc Güell vystupujeme. Jdeme tam, kam valijó masy lidí až jsme u vstupu do parku. Zde trávíme skoro hodinu procházkou po parku. Ale lidí a lidí a lidí a skoro samá ruština. Po procházce máme hlad, a tak se rozmýšlíme kam a kde hledat. Před vstupem stojí jakýsi naháněč a láká na levnou paellu. Nejdříve že ne, protože si myslím, že tam bude plno a za tu cenu? Navrhuji, že se najíme někde ve městě, ale nakonec to vzdávám a jdeme do hospody vedle parku, aby to nedopadlo jako v Gironě. Příjemné prostředí, vrabci zobou pomalu s návštěvníky z talíře, a tak se pouštíme do objednávky a čekáme co to tedy bude. Jídlo není spatné, spíše stojí za prd ingredience. Chci si osolit hranolky a jak to dopadne? Slánka s odšroubovaným vrškem je ze ⅔ u mně na talíři. Tak se to snažíme nějak spravit, odsolit a normálně jest. Sůl je ale všude, a tak jí shrabuji opatrně do ubrousku, Květa ji ale normálně odsolí mimo talíř na stůl. Když zaplatíme a jdeme s Laděm na záchod, potkáváme nahoře dvě Češky, které ubezpečíme, že jsou správně, a že jídlo stojí za to tam vydržet. Stále si myslím, že stihneme ještě i Aquárium. Myslím, že je času dost. Jdeme si opět stoupnout do fronty na náš červený autobus. Jedeme jenom pár zastávek k La Padnera a odsud jdeme pěšky ke Casa Batlló. Po cestě nakupujeme magnetku na lednici – svítícího barcelonskýho šulina a záložku do knížky vlka ve 3D. U Casa Batlló čekáme na autobus, kterým se přesuneme, myslíme že naposledy, tři zastávky ke Katedrále.
Na náměstíčku před katedrálu se staví jakési pódium a řve u toho hudba, že pomalu praskají tabulky v oknech. Hrůza, jak to může někdo povolit před takovým svatostánkem. Vstupujeme do Katedrály. Nádhera. Odsud pokračujeme uličkami a různými zákoutími na La Ramblas. Snad nejznámější a nejlidnatější místo v Barceloně. Něco jako Václavák v Práglu. Hlídáme si své věci a peníze a všechno, tady prý se nejvíce krade. Omyl. Při procházce po Ramble přicházíme k nejznámější a největší tržnici v Barceloně. Tedy čučíme, až nám augle valijó ze štricle aus. Přestože je pokročilá hodina, věcí k prodeji tu mají ještě spousty a spousty, šunky, ovoce, sýry, mořské potvory, no nádhera. Já nakonec kupuju Květě kalíšek melounů za éčko. Pak se vracíme zpátky hledat Laďu a Zdenu, ti totiž skončili na začátku tržnice a pak rychle ven. Jdeme nahoru najít Hard Rock Café a mezitím přednáším nápad, že stejně je pozdě, že to tedy projdeme přes Hard Rock Café na Placa Catalunya a svezeme se autobusem k přístavu. Stejně bychom už nic víc nestihly a navíc nás všechny sténě bolijó vanilky. Tak si nafotíme na Placa Catalunya kašny a jdeme do autobusu. Je to přece jenom paráda moct vystoupit a nastoupit na zastávkách, kde se člověku zachce. Dojdeme na parkoviště a k autu, zaplatím a vyjíždím ven. Květa chce mermomocí fotit svítícího největšího šulina světa, a tak se snaží najít nějakou ulici poblíž. Navigace se dlouho chytá a pak i zmatkuje. Nějak se nám nedaří tuto zajímavou stavbu najít, tak přestavuji navigaci na Lloret de Mar a ejhle. Najednou jsme u něj. Tedy máme ho za plotem po pravé straně. Blbě svítí, přesto zastavuji nejprve na jednom místě, upozorňuji Květu a Zdenu, že tam nesmím stát, že rychle foto a pryč. Houby platný a já jsem nervóznější než prvnička. Co kdyby jeli okolo policajti. Pak zastavím ještě jednou a už valíme do Lloretu. K hotelu jsme přijeli v 21:45 a už zde taky zůstáváme. Navrhuji, abychom jeli do Barcelony ještě v pátek, že půjdeme jen do aquária a případně ke Kolumbovi a do námořního muzea. Zatím je všeobecný souhlas s tím, že se uvidí ráno.
Barcelona, jeden z nejrušnějších přístavů Středozemního moře, není pouze hlavním městem Katalánska. V oblasti kultury, obchodu a sportu nekonkuruje pouze Madridu, ale snese srovnání i s jinými nejvýznamnějšími městy Evropy. Ačkoli je ve Starém městě řada historických památek, Barcelona je nejvíce známa několika desítkami budov v Eixample, inspirovanými uměleckým rozmachem modernismu okolo roku 1900. Barcelona, díky poloze u moře a nedaleko hranic s Francií vždy otevřená vnějším vlivům, dál překypuje tvůrčím duchem. Bary a veřejné parky vypovídají spíše o současném designu, než o tradici.

STRAVOVÁNÍ - ANEB KAM V BARCELONĚ ZA JÍDLEM A KDE CO KOUPIT Stravování v Barceloně je obecně dražší, než u nás. Ale ve srovnání s Francií a dalšími zeměmi západní Evropy přeci jen mnohem snesitelnější. I nemajetní turisté či cestovatelé rozhodně najdou potraviny, kterými se po dobu pobytu uživí. Takové bagety a sladké, velmi oblíbené donuts, balené croissanty a podobné sladké pečivo, dále ovoce a zelenina, kvalitní a často levnější, než u nás. Dost drahé jsou mléčné výrobky, maso a uzeniny. Limonády, sušenky a alkohol jsou k sehnání většinou za srovnatelnou cenu s českým obchodem. Ceny restaurací i barů se velice liší, ostatně stejně jako u nás a všude. Čím blíž centru, tím vyšší ceny. V centru se člověk dobře nají do deseti euro, ovšem nápoje, nám nejbližší pivo, jsou i obecně v restauraci velmi drahé. V centru se pohybují kolem 5 € za půllitr. Důležitá informace je, že voda z vodovodu ve Španělsku není pitná. Zvláště během suchého léta trpí Španělé nedostatkem pitné vody, a tak zatímco užitkovou, silně chlorovanou vodou často vyloženě plýtvají, pitnou vodu si střeží a šetří s ní. K pití používají výhradně balenou kupovanou vodu. A v rámci toho, že kupovat vodu je nutností, cena balené vody v supermarketech není velká – pohybuje se kolem třiceti centů za litr a půl. Naopak u stánků a v centru města a zvláště v obchůdcích u hlavních turistických lákadel je bývá cena několikanásobně vyšší, což znamená i kolem 1,5 € za litr a půl. Alternativou je systém veřejných pítek a „osvěžovačů“, kde teče pitná voda. Španělé je používají především k umytí rukou a osvěžení obličeje v horkých dnech, ale rozhodně nebudete jediní turisté, když si v pítkách natočíte vodu do láhve.

TRŽIŠTĚ Tržiště jsou v Barceloně i v celém Španělsku hojně rozšířená a mají zde velkou tradici. Seženete zde především levnou a hlavně čerstvou zeleninu a všemožné dary moře od ryb po chobotnice, často pak i dobré pečivo. Na tržištích v centru pak najdete i suvenýry, elektroniku a podobně. Myslím si, že zvlášť tržiště Mercat Boqueria na La Rambla stojí zato projít i když nechcete nic kupovat, má své kouzlo a atmosféru, kterou z naší domoviny neznáme. Stánky se zeleninou hrající všemi barvami s temperamentními španělskými obchodníky. Mezi nejznámější patří například historické tržiště Mercat Boqueria (zhruba v polovině La Rambly), nebo Mercat Stra. Caterina na Av. Francesc Cambó (mezi hlavní Katedrálou a Museu Picasso) a tržiště Mercat del Born na Carrer de la Princesa.

ASIJSKÉ KRÁMKY Asijská menšina je aspoň podle počtu krámků ve městě početná. Jestliže v centru sháníte něco netypického, nebo vlastně skoro cokoliv, co vás napadne, asijští obchodníci nabízí neskutečně variabilní a levné zboží.

MÓDNÍ OBCHODY Jestliže máte rádi módu a budete v Barceloně ve správnou dobu, můžete velice výhodně nakoupit kvalitní módní oblečení. Masivní sezónní slevy jsou zde pravidelnou záležitostí, a tak v obchodech typu ZARA, Terranova, C&A, Marks & Spencer a podobně nakoupíte levněji než u nás.

SUVENÝRY Krámky se suvenýry a prodej suvenýrů ovládá celé barcelonské centrum. Suvenýry koupíte opravdu na každém kroku. Mezi nejoblíbenější artikly patří cokoli s logem klubu FC Barcelona – od klíčenek až po ponožky. Druhým lákadlem jsou suvenýry s motivy Gaudího architektury – od miniatur architektury, přes keramiku s pestrými Gaudího mozaikami až po všemožné kalendáře a deníčky. Tradičně všude koupíte stále oblíbené pohledy. Obvyklá cena pohledů je 50 centů, méně kvalitní někde nabízí za 30 centů. Velké pohledy stojí kolem 1 €. Stejně jako všechny suvenýry i pohledy jsou na La Ramble dražší než kdekoli jinde. U každého muzea zabírá velkou plochu obchod se suvenýry, kde většinou mají všechno dost drahé. Ale milovníci umění zde koupí vysněné monografie a kvalitní knihy o umění v mnoha jazycích (v češtině tedy spíš výjimečně). V Picassově muzeu, ale i jinde lze narazit na velký výběr kvalitních reprodukcí a někdy levnějších, než u nás.
K Barceloně patří i pouliční prodej. U každé větší památky potkáte několik obchodníků, nečastěji přistěhovalců. Nabízí nejčastěji orientální šátky, sluneční brýle nebo kabelky. Rádi smlouvají. A tak smlouváte-li rádi i vy, můžete u nich nakupovat zábavně a nakonec třeba i výhodně.

KRÁDEŽE V Barceloně se opravdu hodně krade, i na české poměry. Určitě je praktické rozdělit peníze na víc dílů a v peněžence nosit menší hotovost. A hlavně dávat pozor na pas a na doklady.

TORRE AGBAR Mrakodrap Torre Agbar je bezpochyby novodobou dominantou města. Nachází se poměrně daleko východně od centra, ale zato je z mnoha míst dobře viditelný a monumentálnost rozhodně není to, co budově chybí. Prostě – mnozí stavbu s novátorskou konstrukcí obdivují, jiní ji těžko trpí a považují ji jen za „největší vibrátor světa“. Každopádně zaplatíte-li si jízdu turistickým autobusem, věž Torre Agbar bývá zvlášť v noci pravidelnou zastávkou.

**GAUDÍ**

Je jen velmi málo měst, do jejichž tváří se nesmazatelně zapsal jediný muž. Barcelona tu čest má. Ať už do Barcelony přijedete za poznáním, zábavou, nebo módními novinkami, vždy vám bude průvodcem slavný architekt Gaudí. Jeho díla se totiž nacházejí všude – je tvůrcem mystického parku Güell i monumentálního chrámu Sagrada Familia. Prostě a jednoduše procházka Barcelonou, to je one man show Antonia Gaudího. Ať už byl Gaudí jakkoliv geniální, měl jednu nepatřičnou vlastnost – když se zabral do problému, přestal pro něj okolní svět existovat. A to se mu také stalo osudným. Jednoho dne roku 1926 šel zadumán rušnou barcelonskou ulicí, nevěnoval pozornost okolí a přejela ho tramvaj.
Barcelona bez Gaudího architektury, to by bylo něco jako Praha bez Pražského hradu. Naprosto osobité a originální ztvárnění Gaudího staveb mísící secesi, modernismus, motivy z živé přírody, nádech španělského orientu a výrazných barev dotváří architektonický fond města a dělá z něj město naprosto unikátní a osobité. Antonio Gaudí, především díky svému mecenáši panu Güellovi, realizoval po městě celou řadu staveb, z nichž je několik zapsáno i do seznamu světového dědictví UNESCO.
Výčet Gaudího staveb:
 Fanals Pl. Reial (1878-1879)  Casa Vicens (1878-1885)
 Finca Güell (1884-1887)
 Teresines (1888-1890)
 Palau Güell (1886-1891)
 Sagrada Família (1884-1926)
 Bellesguard (1900-1902)
 Casa Calvet (1898-1904)
 Casa Battló (1904-1906)
 Parc Güell (1900-1914)
 Casa Milà – La Pedrera (1906-1910)
 Colònia Güell (1898-1915)
Ne všechny jeho stavby jsou však turisticky přístupné. V některých stále bydlí potomci původních vlastníků. Tyto stavby jsou však natolik zajímavé, že stojí zato je vidět i jen zvenku.

SAGRADA FAMÍLIA – CHRÁM SVATÁ RODINA Chrám stojí mezi dvěma parky severovýchodně od centra mezi ulicemi C. de Provenca a C. de Mallorca, zastávka metra Sagrada Família je přímo u chrámu.

Nejneobvyklejším kostelem v Evropě je bezesporu Temple Expiatori da la Sagrada Família, emblém města, které se rádo považuje za individualistické. Toto největší Gaudího dílo je plné symbolů inspirovaných přírodou a usiluje o originalitu. V roce 1883, tedy rok po zahájení stavby neogotického kostela, bylo dokončení kostela zadáno Gaudímu, který všechno změnil a pouštěl se do čím dál větších výstřelků. Sagrada Família, symbol novověké Barcelony, zcela jistě patří k nejstarším staveništím na světě. Se stavbou Gaudí započal roku 1883, ani dnes se však, po více než 129ti letech, práce nechýlí ke konci.
Od začátku bylo jasné, že nepůjde o pouhý církevní svatostánek.
Sagrada Familia se měla stát centrem rozsáhlého komplexu, v němž by byly také školy a další výchovná centra. Práce Gaudího tak zaujaly, že ze svého nabitého diáře záhy vyškrtal všechny ostatní zakázky a začal se věnovat výhradně chrámu Sagrada Familia. Vtiskl stavbě zvláštní, téměř surrealistický ráz. Vytvořil impozantní fasádu, která doslova přetéká zajímavými motivy. Na nečekaných místech se objevují pestré věže, plastiky, sošky a reliéfy, díky kterým budova vypadá, jako když žije vlastním životem. Téměř se chce říct, že kámen v Gaudího rukou ožil a dál dynamicky bobtná a roste… Fascinující na celé stavbě je fakt, že není ani po více než sto letech dokončená a ještě dlouho nebude. Popravdě řečeno bez Gaudího to ani pořádně nejde.
Sbírky na pokračování stavby jsou už barcelonskou tradicí, každoročně se lidé skládají na další dílek této fantastické stavby. Nicméně díky sponzorům a také díky turistům, stavba v posledních letech pokračuje v rychlém tempu. Všechny peníze, které se vyberou na vstupném, putují do stavebních fondů Sagrady. I přesto, že hlavní a největší kopule a věž chrámu je zatím jen v přípravné fázi stavby, a přestože chrám vlastně zatím postrádá vnitřní zastřešený prostor, Gaudího chrám je opravdovým architektonickým unikátem, který navštíví ročně tisíce a tisíce turistů. Dnes stojí dostavěná dvě průčelí – každé po čtyřech věžích, ale jinak odlišná.
Průčelí jsou zdobena modernistickými, až kubizujícími sochami s biblickými výjevy. Věže obou průčelí jsou přístupná, nahoru výtahem, dolů pěšky. Z obou uvidíte fantastické výhledy na město i na samotnou stavbu. Dále lze projít vnitřkem stavby po vnitřním obvodu chrámu od od jednoho průčelí k druhému. Jsou tak vidět hlavně úplně nové části stavby. Dále je přístupná krypta a samozřejmě veliký obchod se suvenýry.
Mnoho lidí zajímá, jak by Sagrada Familia vypadala, kdyby ji Gaudí stihl dokončit. Nejspíše by narostla do nebývalých rozměrů – každá věž by byla jiná, na fasádě by bylo daleko více bizarních prvků a s velkou pravděpodobností by chrám získal barevný háv. Gaudí totiž barvy miloval a mnohé stavby pokryl směsicí různých odstínů. Stačí se podívat na další Gaudího slavnou barcelonskou stavbu, mystický park Güell. Génius Gaudí ho postavil pro průmyslníka Güella. Ve vyprahlé části města Gaudí vytvořil impozantní plochu, která je plná pestrobarevných lavic a odpočívadel ve všech možných tvarech. Prim tu hrají fantaskní barvy na místech, kde byste je nečekali. Jinou slavnou stavbou je dům Casa Battló se střechou v podobě poněkud přesyceného draka, v jehož okolí se dnes nacházejí luxusní butiky. V roce 1926 se investoři dostali do nezáviděníhodné pozice. Antonio Gaudí – famózní virtuos architektonických tvarů, pod jehož taktovkou ožívaly domy i celé čtvrti – na jedné z rušných tříd tragicky zahynul. Bohužel po sobě nezanechal žádné přesné plány. To odpovídalo jeho nátuře – místo plánů totiž vytvářel jen zběžné náčrtky a finální podobu dával stavbám přímo na staveništi, kdy běhal mezi zedníky a dával jim stále nové a nové úkoly. Po Gaudího smrti nastalo krátké vakuum. Odborníci z celého světa se přeli, zda ve výstavbě pokračovat i bez génia Gaudího.
Nakonec se práce přece jen rozjely nanovo. Zda to byl dobrý nápad, můžete posoudit sami. Nové části chrámu jsou viditelně světlejší, jak je ještě nestačil zabarvit zub času. Místy jsou nové prvky zcela nepodobné původní práci architekta Gaudího.

Park Güell se nachází v kopci poměrně daleko severně od centra. Nejbližší stanice metra je asi Vallcarca a vstup do parku je zdarma. Po parku jsou posety drobné Gaudího stavby, barevné a originální pohádkové domečky. Gaudí zde také využívá terén kopce k stavbě krásných kamenných podloubí, malých kolonád a chodníčků. Hlavním prostorem parku jsou pak schody od hlavní brány s ještěrem chrlící vodu (oblíbeným na všech pohledech a suvenýrech), kolonáda se sloupy připomínající tvar kmenů stromu a hlavní vyhlídka s linií sedátek vykládaných keramickými mozaikami roztodivných vzorů a barev. V centru parku se nachází Gaudího museum. Na tomto parku je do dokonalosti dovedena stěžejní Gaudího myšlenka, a to je harmonie architektury a přírody. A ač dnes považujeme Gaudího za génia nesmírné originality, sám o sobě Gaudí tvrdil, že pouze kopíruje motivy z živé přírody.

CASA MILÀ – LA PEDRERA Dům Casa Milà, přezdívaný „La Pedrera“, se nachází na křižovatce ulic Passeig de Gràcia a Carrer de Provenca. Je to rohový dům v staré zástavbě přelomu 19. a 20. století. Stejně jako všechny Gaudího budovy není možné ji přehlédnout. Připomíná spíše zbrázděný skalní masiv, než činžovní dům. Monumentální fasáda domu, masivní, nezdobená, ale přesto ladná, je něčím výjimečným. Na střeše domu Gaudí vybudoval systém vyhlídek a komínů ztvárněných do podob abstraktních zvonic, dračích hlav a rytířských helem. V roce 1984 byla stavba připsána do seznamu Světového dědictví UNESCO. V domě se nachází výstavní síně dočasných expozic (kde je vstup zdarma), Kulturní centrum Caixa a poměrně velká část budovy je celoročně zpřístupněná. Prohlídka (bez průvodce, s možností audio výkladu) vede skrze část přízemí, první patro, podkrovní prostory s expozicí o stavbě budovy, střechu s vyhlídkou a komíny zpět do prvního patra, kde se nachází velký obchod se suvenýry. V suterénu první podzemní parkoviště ve městě

CASA BATLLÓ A PASSEIG DE GRÁCIA Casa Batlló (č. 43) je asi nejfantasknějším Gaudího domem. Stojí na třídě Passeig de Grácia mezi dalšími secesními domy významných modernistů z počátku 20. století, domy Amatller (č. 41) Josepa Puige i Cadafalcha a Lleó Morera (č. 35) Lluíse Domenecha i Montanera. Casa Batlló má přístupné první patro, které patřilo majiteli domu, proto je byt i nejhonosnější a největší. V dalších patrech jsou soukromé byty, kolem nichž se stoupá schodištěm osvětleným světlíkem s úžasnými kachlíky do podkroví a na střešní terasu. Na tomto domě Gaudí dovedl k vrcholu své tvarosloví organické architektury, kde téměř každý prvek napodobuje nějaký organismus a součást živé přírody. Střechu s keramickými šupinami pojal jako zprohýbaný hřbet prehistorického ještěra, schodiště jako páteř, lustr jako obrovskou lasturu, krb jako nějakou vnitřní dutinu či zábradlí balkónů jako ozubená rybí ústa. Současně s tím vše v barevných mozaikách glazovaných kachlů, střepů a lakovaného dřeva. Na střeše jako komíny hrozí opět Gaudího oblíbené dračí hlavy a fantaskní věžičky. Bohužel je třeba asi říct, že vstupné je velmi vysoké. Plné vstupné je přes 15 € a student zaplatí o málo méně, 13,5 €, to znamená jako do Sagrady a do Pedrery dohromady.

STARÉ MĚSTO Staré město, kterým prochází nejslavnější barcelonská třída Las Ramblas, je jedním z nejrozsáhlejších středověkých městských center v Evropě. Gotický čtvrť Barri Gótic obsahuje katedrálu a bludiště uliček a náměstí. Čtvrti El Born za ulicí Via Laietana dominuje kostel Santa Maria del Mar a nachází se v ní řada šlechtických domů ze 14. století. Tato část města sousedí s parkem Parc de la Citadela plným zeleně, kde sídlí zoologická zahrada. Rekonstruované nábřeží představuje povzbudivou směs starého a nového. Módní obchody a restaurace tvoří elegantní přímořskou promenádu, s níž kontrastuje stará námořnická čtvrť Barceloneta a nový olympijský přístav.

BARRI GÒTIC – GOTICKÁ ČTVRŤ Barri Gòtic je skutečným srdcem Barcelony. Je to nejstarší čtvrť města, místo, které vybrali Římani za panování Augusta (27 př.n.l. až 14 n.l.), aby na něm založili novou colonii (město). Leží východně od La Ramblas. Tato část města je velkým unikátem a i když se jen procházíte jejími spletitými uličkami, dýchá na vás atmosféra středověku. Krásné staré domy a kamenné městské paláce, prastaré kostely, kaple, nádvoří, uzounké klikaté uličky, obchůdky, kavárničky a pouliční hráči středověké hudby - to vše je gotická čtvrť. Jako skvost nad nimi ční věž velké barcelonské Katedrály na Placa del Rei. Blízko ní najdete i hlavní turistické informace u Palau de la Generalitat. Mezi nejkrásnější ulice (lze-li to vůbec posoudit) patří carrer Montcada, kde se nachází historická nemocnice Hospital de la Santa Creu, kláštery Sant Pau del Camp a Santa Maria de Pedralbes. Za zmínku stojí i blízká bazilika Església del Pí na Carrer del Pí blízko stanice metra Liceu. Římské fórum se nacházelo na Placa de Sant Jaume, kde se nyní rozkládá středověká budova Palau de Generalitat, katalánský parlament, a Casa de la Ciutat, barcelonská radnice. Poblíž je gotická katedrála a královský palác, kde Ferdinand a Isabela přijali po návratu z Nového světa v roce 1492 Kolumba.

CASA DE L´ARDIACA Budova arcidiákonie stojí poblíž původně biskupské brány v římské zdi, byla navržena ve 12. století, ale její podoba je z období kolem roku 1500, kdy k ní bylo přistavěno sloupořadí. Zajímavá mramorová poštovní schránka s třemi vlaštovkami a želvou.

KATEDRÁLA Tuto masivní gotickou katedrálu s románskou začali stavět v roce 1298 za Jaimeho II. na základech místa spjatého s dobou Vizigótů. Byla dokončena až na sklonku 19. století, kdy dobudovali hlavní průčelí. To bylo dohotoveno roku 1889 a prostřední věž až v roce 1913 podle plánů francouzského architekta Charlese Galterse. Bílá mramorová chórová přepážka ze 16. století znázorňuje mučednictví sv. Eulálie, patronky města. Deska poblíž křtitelnice zaznamenává pokřtění šesti karibských indiánů roku 1493, které přivezl Kolumbus z Ameriky. V kryptě pod hlavním oltářem se nachází alabastrový sarkofág sv. Eulálie, umučené ve 4. století n.l. Římany. V nejvyšší řadě krásně vyřezávaných chórových lavic z 15. století se skví erby 12 rytířů řádu Toisón del Oro.

EL RAVAL - ČÍNSKÁ ČTVRŤ Západně od turistické třídy La Rambla se nachází čínská čtvrť červených luceren. Nečekejte zde žádné brány, jako mají China town ve Spojených státech, přesto budete-li pozorní, změny charakteru i atmosféry ulic si všimnete. Mění se obchůdky, šaty obyvatel a ulice znatelně potemňují. Nicméně turismus se zabydlel samozřejmě i tady, takže za dne se opravdu není čeho obávat, když vyloženě nebudete bloudit sami v nejtemnějších uličkách. Od 14. století se v ulici Carrer de l´Hospital nacházela nemocnice a dosud je zde k vidění několik obchodů s bylinkami a léky. Sem také přivezli v roce 1926 Gaudího po osudovém střetu s tramvají.
Totéž ale neplatí tak úplně v noci. Počínaje nějakou desátou hodinou večerní místní ožívají a na ulicích bývá opravdu rušno. Turismus najednou skoro mizí a temperamentním místním jakoby dělá prostor. V potemnělé ulici najednou zřetelně převažují muži a často v podnapilém stavu. Proto průvodci nikoli bezdůvodně varují ženy a dívky, aby se na ulici bez doprovodu mužů radši neobjevovali. A když ano, rozhodně se vyvarujte hlubokých výstřihů a krátkých sukní. Proto ani nedoporučuji cestovatelkám (i ve dvojici) hledat si ubytování v této lokalitě. Jinak stojí za vidění krásný románský kostelík Sant Pau del Camp ze 12. století, kde místní františkáni dosud při mši pějí chorály.

LA RAMBLAS A PLAÇA DE CATALUNYA Hlavní turistickou tepnou historického centra je dlouhá třída La Ramblas. Vede od pobřeží moře, kde se nachází majestátní Kolumbův sloup (Mirador de Colom), protíná staré čtvrti La Ciutat vella, Barri Gotic (gotická čtvrť) a arabskou čtvrť El Raval a končí na hlavním barcelonském náměstí Plaza de Catalunya. Je tak současně hlavní pěší komunikací mezi pobřežím a centrem, nákupním bulvárem, místem s neskutečnou hustotou kaváren a restaurací, místem, kde se mačká nejvíc turistů na metr čtvereční - prostě je místem, kde to žije v jakoukoli denní dobu. Ulice má fantastickou atmosféru a mezi korzujícími davy je opravdu vždy na co koukat. Na každém kroku potkáte různé pouliční umělce. Živé sochy v těch nejoriginálnějších kostýmech a pózách – klauny, zeleninového muže, muže s kolem na hlavě, havarovaného pilota, růžového pantera a desítky dalších. Pouliční hudebníky – sólové houslisty, harmonikáře, ale i celé jazzové a indiánské kapely. Žongléry, hazardní hráče, breakdancové show.

Mezi tím vším obchůdky se suvenýry, barevná květinářství a stánky s desítkami klecí s hlučnými papoušky. V přilehlých ulicích narazíte na významné památky jako Gaudího Palau Güell, Plaça Reial a staré tržiště Mercat Boqueria.
La Ramblas ústí na velké náměstí Plaça de Catalunya. Náměstí je velkým dopravním uzlem a bývá tak výchozím místem turistických tras a výletů. Kříží se zde několik tras metra, vyjíždí odtud příměstské vlaky do mořských letovisek za městem i do periferních oblastí. Je hlavním stanovištěm i pro turistické autobusy - přímo na náměstí můžete ve stáncích koupit lístky na libovolnou turistickou jízdu. Nejdete tady i obrovský obchodní dům El Corte Inglés.

HARD ROCK CAFÉ V samotném srdci Barcelony, na lukrativní adrese na Plaza Catalunya hned vedle třídy La Ramblas najdete unikátní hudební klub a kavárnu s fantastickým interiérem, kde se na kafe vyplňuje waiting list a stojí v sezóně fronta. Lahůdka pro rockery a hudební fanoušky, interiér plný zarámovaných kytar a kostýmů největších hvězd populární scény. Navíc obchod s prodejem triček a suvenýrů Hard Rock a kde ve vstupní hale turisté běžně fotí s otevřenými ústy, aniž by si něco objednali.

CASA DE LA CIUTAT Nádherná radnice ze 14. století. Vchod lemují sochy Jaimeho I., který roku 1249 udělil městu právo volit radní a Joana Fivellera, který roku 1500 uvalil daně na členy dvora.

PALAU DE LA GENERALITAT Od roku 1403 je Generalitat sídlem katalánské vlády. Nad renesančním průčelím stojí socha Sant Jordiho – patrona Katalánska – s drakem, pozdně gotické nádvoří vytvoři Marc Safont (1416). Ke krásným interiérům patří kaple Sv. Jiří od Safonta a italizovaný Saló de Sant Jordi od Pere Blaie.

Materiály, ze kterých jsme čerpali, byly především průvodce Španělsko (IKAR), ORBION, informace z NETu, které se nám podařilo vypátrat, útržkovitě z nabídek cestovních kanceláří, různé letáky a brožury získané na místě (většinou jsme museli překládat). A samozřejmě i z vykládání táty a kolegů z práce. Fotografie z 99% jsou vlastní, pouze pár je „zapůjčených z netu (některá jídla a destinace, které jsme nenavštívili), zpravodajství z povodní a něco je naskenováno.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@